5 příběhů vašeho setkání s inkontinencí ze soutěže Moliklubu

Na začátku roku jsme vyhlásili soutěž, kde se spousta z vás podělila o své příběhy ze života s inkontinencí – jsme moc rádi, že jste do nás vložili svou důvěru. Původně jsme měli v plánu zveřejnit v našem magazínu jen jeden, ale posílali jste tak zajímavé a silné příběhy, že jsme se rozhodli zveřejnit hned 5 nejinspirativnějších. Vážíme si vás za to, že se snažíte žít život podle sebe i přes komplikace a že si na pomoc berete naše absorpční pomůcky, návody na cvičení a další rady. 

Příběh paní Petry: Problém s únikem moči jsem řešila slipovými vložkami

Myslím, že u mě to šlo tak nějak nenápadně, jako by plíživě, jak léta přibývala. Letos oslavím 45, dožila jsem se jí ve zdraví, dokonce navzdory současné situaci. Objevila jsem asi před 7 lety jógu, která mě naprosto uchvátila, stále poletuji ve stáji kolem koní, a to je zatraceně dobrá tělocvična i posilovna v jednom :-). Proto jsem si problém s únikem moči nijak neuvědomovala a řešila ho použitím slipových vložek. 

Díky internetu jsem se ale seznámila s příběhy žen, které na tom byly stejně, a díky jejich životním osudům jsem se i já začala zabývat inkontinencí a způsobem, jak s ní žít a fungovat, abych se nemusela nijak omezovat ve svém životním tempu. Objevila jsem Moliklub a pořídila si první vzorky vložek speciálně pro únik moči. Ten rozdíl byl očividný – jsou pohodlné, nekroutí se, spolehlivě pohltí všechny ty nežádoucí příznaky. 

Naštěstí v mém případě se jedná zatím jen o ojedinělý a velmi malý únik, takový ten, ke kterému dojde, když vyprsknete smíchy, nebo když mi koník pošle tzv. hrba do sedla a dojde k nárazu, což zapříčiní únik. Vím, že je důležité se nevzdat, nevěšet hlavu, ale cvičit – ze své osobní zkušenosti doporučuji právě výše zmiňovanou jógu, která umí báječně zafungovat nejen na tělo, ale i duši.

Neodpírám si oblíbené aktivity, protože díky dostupným inkontinenčním pomůckám se nemusím bát nehod a trapasů. Jsem prostě v bezpečí a suchu.
Držím nám všem palce!

Přečtěte si, proč pro řešení lehkého úniku moči nejsou ideální klasické menstruační vložky a jak i vám může pomoci jóga.

Příběh maminky Radky: Pleny MoliCare mohu jen doporučit

Inkontinence se u našeho syna objevila de facto od doby, co víme, že má těžkou mentální retardaci, atrofii mozku s mikrocefalií a opožděný psychomotorický vývoj. Plenky pro syna nám pan doktor začal psát ve 3 letech – nyní je synovi 10 let a bohužel má plenky 24 hodin denně. Značku MoliCare mu dáváme hlavně na noc, mají výbornou savost. Používáme natahovací kalhotky, nikde ho neškrtí a jsou praktické, když zkoušíme vysazovat na záchod. Bohužel se nedaří, ale věříme, že třeba jednou nebude plenky muset mít 24 hod., ale méně či vůbec. Stejně jako věříme tomu, že třeba začne jednou mluvit. Jak se říká: “Naděje umírá poslední“. Plenky MoliCare mohu jen doporučit.

Příběh pana Oty: Bez pomůcek bych nemohl důstojně žít

Před 3 roky u mne byla nalezena rakovina levé ledviny. Absolvoval jsem proto operaci, kde mi byl vyjmut lem ledviny s nádorem. Po následném kontrolním vyšetření v tunelu PET/CT po 6 měsících od operace mi byl zjištěn další nádor na ledvině. Proto jsem byl do roka od první operace operován opakovaně s tím, že mi ledvina byla vyjmuta celá. Po dalším půl roce jsem byl na kontrolním PET vyšetření, kde zjistili další nádorové bujení v okolí vyjmuté levé ledviny.  Proto mi onkologem byla nasazena biologická léčba ve formě prášků. Tato léčba mi způsobovala nejen značné bolestivé stavy, ale současně i nežádoucí problémy s vyměšováním. To bylo časté a nemohl jsem pomalu nikam chodit – musel jsem být pořád v dosahu WC.  Tehdy jsem přivítal pomoc od mé lékařky internistky, která mi předepsala kalhotky vámi nabízené pro noční dobu. Tyto pomůcky mi v době biologické léčby velmi pomáhaly. Děkuji za ně, neboť bez nich bych důstojně nemohl žít hlavně v nočních hodinách a ve spánku. 

Příběh paní Blanky: Hodně mě pomohlo CD a vaše informační knížečka

Inkontinencí trpím řadu let a pomáhá mi hlavně CVIČENÍ, VLOŽKY a DOBRÁ PSYCHIKA. Vzhledem k tomu, že jsem přišla do přechodu už v 39 letech a po pár letech jsem začala mít problémy s malým únikem moči, jsem tomu nejdřív nevěnovala takovou pozornost a nikomu jsem se nesvěřovala, spíše jsem se hodně hlídala, ale situace se nelepšila – spíše se začala zhoršovat. Nakopnutím, abych tento problém začala řešit, bylo to, že jsem měla větší "únikový problém" na návštěvě u kamarádky, kde jsem nedoběhla na WC a byl pěkný trapas. To byl impuls, že jsem vyhledala urologa. 

Po vyšetření mi byla diagnostikována stresová inkontinence a pan doktor mi předepsal léky. Ale protože léky volím, až když selžou jiné metody, a slyšela jsem, že existují speciální cviky, požádala jsem ho, aby mě poslal na rehabilitaci, kde by mi je ukázali a naučili mě je cvičit. Léky mohu začít brát vždy, když mi cvičení nepomůže. Pan doktor mě ale zklamal. řekl, že mě nikam nepošle, že mně cvičení už bohužel nepomůže. 

Přesto jsem se nedala a cvičení začala realizovat sama (hodně mě pomohlo CD a vaše informační knížečka, kterou jste mi před lety poslali) a denně ráno před snídaní pravidelně několik let provádím cviky na posílení pánevního dna. Raději si ráno přivstanu a věnuji tomu čas, když vím, že to má výsledky. 

Hlavně jsem to zvládla bez léků a to je pro mě důležité – že do těla nedávám žádnou chemii. Také mi pomáhají při delším pobytu v přírodě, na návštěvě u známých nebo na kulturních akcích vložky MoliCare Lady. Používám 2 druhy – 1,5 kapky a na delší "odloučení z domova" 3 kapky. Říkám si stále, že s tímto problémem se dá v pohodě žít a člověk by se neměl omezovat a hlavně stresovat. Bohužel i dobrá psychika dělá divy – sama jsem to na sobě poznala a vždy si říkám „můj močový měchýř to zvládne a žádná katastrofa nebude a i když bude, tak mě zachrání moje ochrana – vložky“. Hlavně jsou dnes diskrétní a nikdo nic nepozná, spoustu mých kamarádek tak o mém problému ani neví. 

Příběh paní Adolfy: Celý život musím tak nějak na "malou"

Můj příběh začal velice brzy, ale zda je to inkontinence, to vlastně nevím dodnes a to mi bude v červnu 84 roků. Celý život musím tak nějak na "malou", hned jak se močový měchýř ozve. Říkala jsem to lékařům, ale tak nějak to nebrali v potaz. Že prý mám hyperaktivní močový měchýř. Měsíčky mi odešly ve 40 a já jsem byla ráda, že nemusím nosit vložky – tenkrát nebyli takové fajnové jako dnes. Ale urgence na "malou" se změnila k horšímu a začala jsem nosit sem tam tenkou vložku kvůli kapce na kalhotkách. To už mi bylo 65. Šla jsem znovu k lékařce, aby mi napsala poukaz, protože vložky mě stály dost peněz a důchod jsem přitom měla jen 1 740 Kč. A ona mě poslala na urologii. Nic se nenašlo, ale vložky si kupuji stále ze svého, samozřejmě už jsou dražší (no musím podotknout, že i důchod mám vyšší), ale poukaz nikde žádný. Tak vlastně nevím, jestli mám inkontinenci, nebo někde nějakou nemoc, nebo jsem divně sestavená? Jedno je jisté, musím nosit vložky. Vždy si napíši o vzorek (velké díky vaší reklamě), zjistím jaké vložky existují a tak žiji se svojí inkontinencí. 

Děkuji za váš projekt, určitě pomáhá mnoha ženám.

Příběhy były drobně upraveny redakcí. Pozn. red.