Inkontinence - péče o nemocného

Péče o inkontinentní osobu nebo osobu připoutanou na lůžku je velice náročná. Využijte náš rozcestník a získejte informace o nejčastějších oblastech, se kterými se při péči o blízkého setkáte. Prohlédněte si také články věnované péči o blízké v magazínu Moliklubu.

Jak žít s pacientem s příznaky inkontinence?

Inkontinence představuje zátěž nejen pro samotnou osobu, která únikem moči trpí, ale také pro její blízké v okolí a rodinu. Jedná se především o:

  • fyzickou zátěž,
  • psychickou zátěž,
  • poměrně vysokou finanční náročnost.

Na druhé straně psychická a emociální podpora rodiny představuje důležitý faktor, který může výrazně přispět k celkovému zlepšení pacientova stavu. Rodina má na starosti:

  • vlastní péči o pacienta,
  • zajištění odborné péče,
  • vhodné uspořádání prostoru.

Nejdůležitější je však společná a vhodná komunikace s pacientem. Inkontinence kromě zdravotních komplikací často přináší i psychické problémy, které jsou spojené především se sociální a hygienickou situací.

Člověk trpící nedobrovolným únikem moči považuje inkontinenci za společenský hendikep. Cítí se být omezený ve všech běžných denních aktivitách a zároveň může být tímto stavem stresovaný. Mnozí pacienti kvůli inkontinenci trpí depresemi či stresem. Dokonce bývají agresivní a náladoví, nebo mohou mít negativní psychosomatický vliv na průběh léčby.

Pacient často trpí těmito negativními pocity:

  • Cítí se sociálně vyčleněný.
  • Ze strachu z negativní reakce se vyhýbají společnosti, v případě imobilních pacientů se snižuje sociální kontakt i z důvodu obtížné pohyblivosti.
  • Stydí se.
  • Celkově přizpůsobují svůj život inkontinenci.
  • Pacient trpící těžkou inkontinencí se cítí být závislý na cizí pomoci.
  • Má často ničím nepodložený pocit, že ostatní kolem sebe obtěžuje.
  • Mnoho z nich celkově rezignuje na svůj předešlý způsob života.

Proto je nutné při komunikaci dbát na to, aby jsme:

  • nezvýšili u pacienta pocit hanby,
  • mluvili o inkontinenci otevřeně,
  • jednoduše vysvětlili problematiku inkontinence,
  • nejednali s pacientem jako s méněcenným,
  • neprojevovali odpor,
  • nezvyšovali hlas,
  • nenadávali,
  • byli tolerantní k výkyvům nálad pacienta,
  • nebyli podráždění,
  • nezesměšňovali,
  • nevyčítali,
  • neřešili s jinými v místnosti něco jiného,
  • ujistili pacienta, že mu vždy dáme pomocnou ruku.

 

Podrobné informace v novém průvodci

Stáhněte si ZDARMA příručku Chci zůstat doma

Příručka zdarma

Nahoru

Pomáhá. Pečuje. Chrání