Úprava domácího prostředí

 

Prostor a místnosti v případě ošetřovaní pacienta s inkontinencí v domácím prostředí by měly být:

• snadno přístupné,

• prostorné,

• světlé,

• lehce větratelné,

• v blízkosti toalet.

V případě imobilního pacienta je důležitý také co nejjednodušší přístup k lůžku. Ideální je vyšší polohovací lůžko, které poskytuje nejvyšší komfort nejen pacientovi, ale také ošetřovateli. Usnadňuje manipulaci a přístup k pacientovi, jenž by měl být možný nejlépe ze všech stran. Samozřejmostí je také optimální rozmístění nábytku v místnosti tak, aby pacientovi hrozilo co nejmenší nebezpečí úrazu při pohybu. Totéž platí i pro ostatní prostory, zejména cesty na toaletu a do koupelny.

Stavební úpravy

O nutnosti stavebních úprav hovoříme především v případě mobilních pacientů se sníženou pohybovou schopností, kteří využívají kompenzační pomůcky na podporu chůze nebo dokonce invalidní vozík.

 

Mezi nejdůležitější stavební úpravy patří:

• odstranění prahů, které představují jak překážku pro invalidní vozík, tak vzhledem k často omezené hybnosti pacientů i potenciální nebezpečí úrazu;

• odstranění překážek nutících k překračování – schodů, stupínků a jiných předmětů postávajících nebo povalujících se na zemi;

• v některých případech odstranění dveří, jejichž otevření se může stát nepřekonatelnou překážkou pro osoby trpící poruchou mobility (způsobující také těžkou inkontinenci);

• rozšíření průchodů v souvislosti s využitím invalidního vozíku;

• propojení kuchyně s jídelním prostorem minimálně formou podávacího okénka s cílem usnadnění manipulace s jídlem;

• zabránění možnému uklouznutí či zakopnutí – vhodné je použití protiskluzové dlažby, odstranění zbytečných překážek v cestě, koberečků a podobně;

• v případě pacientů se sníženou nebo nulovou pohyblivostí vybudování výtahu.

Tip:

V této situaci je vhodné využít služeb architekta, který Vám se všemi úpravami poradí po praktické, ale také po estetické stránce. Mnohé Vám ale také poradí zkušená sestra domácí péče.

Na co nezapomenout v koupelně a na toaletě?

Na prvním místě je optimální uzpůsobení toalety a koupelny tak, aby je mohl pacient bez problémů vyhledat a použít.

 

Co je nejdůležitější:

• vyhovující výška toalety, aby byl člověk schopen se zvednout sám bez cizí pomoci – využijeme nástavec na WC nebo přímo vyměníme klasickou mísu za speciální zvýšenou;
• madla pro ruce pro usnadnění pohybu při usedání a zvedání se z toalety; čím více madel a možností úchopu, tím lépe;
• umístění toaletního papíru, toaletních potřeb a ručníku na snadno dosažitelném místě bez nutnosti náročných fyzických úkonů;
• dostatečný prostor pro pomůcky na chození nebo invalidní vozík v záchodové místnosti;
• využití protiskluzových podložek nebo protiskluzové dlažby. 

Všechna uvedená opatření platí samozřejmě i pro koupelnu, kde je nejdůležitějším faktorem snadná dostupnost koupání. V případě mobilních pacientů je vhodnější sprchový kout, který představuje menší překážku a snižuje riziko uklouznutí a pádu. Ideální je využití sprchového sedadla. U imobilních pacientů je vhodné z důvodu lepší manipulace využít vanu se sníženým vstupem, zvláštní zvedák do vany či specializovaný transportní systém. Nesmíme také zapomenout na volbu vhodného typu signalizace tak, aby nemocný mohl kdykoli přivolat pomoc.